Asynchronní život

Celý dětství mi moje máma říkala, že až nastoupím do práce, tak nebudu moct spát do oběda. Hodně lidí by jí dneska ukázalo opak. Asynchronní práce znamená, že si můžete vybrat, co pro vás funguje. A tak mi teď dělají největší radost šlofíky po obědě a možnost kompletovat newsletter nad ránem. Jít na Petynku, když je hezky a v úterý. A vynechat práci, když mě trápí PMS.

Nejsem sama, kdo o tomhle uspořádání sní. A hlavně, komu dává smysl. Harvard Business Review i moje kamarádi přísahají, že jsme potom ve výsledku produktivnější. Výkon, chuť i aktivita nejsou neměnnými konstantami, přestože by(chom) si to (někdy) přáli.

Objevovat jídlo

Jídlo mě fascinovalo vždycky a od doby, kdy jsem kvůli nemoci nesměla dva měsíce jíst vůbec, se to proměnilo v obsesi. Cituju na potkání Chef's table a výletem do Ameriky jsem se doslova projedla. A tak má teď můj 100% open rate newsletter Taste of Prague s tipy, co nového otevírá a čekám, co na Instagram přidají Kačka nebo Markéta.

Tenisky pro život, ne na poličku

Byly doby, kdy jsem vlastnila jen tenisky z limitovaných edic. Každé ráno jsem otevřela Weather app s otázkou, jestli je mohu konečně obout. Výsledkem byly dva dny v roce. A zbytek času mi dělaly radost jen na poličče. Mohla je sice mohla poslat dál na StockX bez ztráty kytičky, ale na většině fotek mám pak stejně na sobě jenom okopané Air Force 1.

Fuck it, life’s too short. Tak teď nosím skvělý tenisky i do bahna. Kromě toho, že teď cost per wear mých adidas 4D ze Zalando Lounge nebo Nike Waffle Racer spadl skoro na nulu, tak mám Vánoce z toho, že mi nervózně pořád nekoukám na oblohu, nebo odmítám spontánní výlet do lesa. Tip: Když si je zprasím, používám Jason Markk nebo čistírnu bot v Panské. Worth it.

Učit se

Ptám se už roky lidí, co jim dělá radost. A častá odpověď je: Naučit se něco nového. Kývám v souhlasu a současně odpovídám, že učit se nový věci nesouvisí s plánem, co dostaneš od Learning & Development oddělení, nebo s návratem do školy.

Můžu jít ke kadeřníkovi a řešit další manželství Brada Pitta a nebo mi může do detailu vysvětlovat, jak přesně trvalá mění strukturu vlasu. Ptám se taxikářů, terapeutů i doktorů. Koukám na YouTube videa o rybolovu, zlatnictví a výrobě tortil a zapisuju se na kurzy, co s mojí profesí nesouvisí ani trochu. A zjišťuju, že to nejsou jenom #uselessfullfacts do sbírky, ale možnost, jak objevit řešení problémů, co mě trápí.

Číst si venku

Všechno je lepší venku. Ale knížky obvzlášť. Jen místo záložky balím Xyzal.

Hledat jinou trasu

Mám ráda Google Maps. Zadávám tam adresy, i na které jezdím často, a zkoumám, co mi to ještě ukáže za možnosti. V Brně jsem tak jela na večeři lodí, co je součástí MHD, na jednání na Úřad vlády na kole a v NY ferry. A díky tomu objevuji, že cesta může být cíl na cestě do cíle.

Jezdit za město. Do galerie

V New Yorku do byl Dia Beacon, nebo Storm Art King Center. V Česku do 8smičky v Humpolci, nebo do GASKu v Kutné hoře. Ráno si sbalím svačinu do vlaku, abych o hodinu později koukala na moderní umění a při čekání si na cestě zpět si dám pivo v místní nádražce. A mezitím zírám na lidi, krajinu kolem vlaku i na toho kluka, co je tam se mnou. All I ever needed.

Chodit bosá v trávě

Hledám každou záminku. Někde mezi Aromaterapií a Akupresurou jsou heřmánky, co se ti dostanou mezi prsty a Uáá když šlápneš na klacek. A přesně právě proto to výborně funguje.

Poslouchat, co vám dělá radost (díky Lu, Danovi, Sam, Vladimírovi a mnoha dalším)

Co mi píšete a říkáte v poslední době:

Všechny kvetoucí kytky a stromy. Dobrovolnictví a fakt, když si s kýmkoliv napříč etniky podáme ruku, obejmeme se a cítíme sounáležitost. Vidět, jak matky bojují za své děti jako lvice, ať už jde o místo na spaní na Hlaváku, jídlo nebo lepší život. Vidět, že i já mám pořád v sobě drive a sílu bojovat, když vidím nespravedlnost. Vyčerpaná koukat do zdi a pít u toho pivo. Těšení na novou Kateřinu Tučkovou a její Bílou vodu. Tahle písnička od Ruen Brothers. Videa malých tuleňů. Kapela, co nikdy nevznikla. Série Tokyo Vice a film Drive my car. Stát spolu v zácpě. Jak zelená je tráva. Jak skvělou mám sociální bublinu. Vůně miminek. Když se probudíme spolu. Když mi přijdou kytky, co nečekám. Pokojovky. Nejlepší šéfová na světě. Možnost odjet. A že jsem si jí sama vytvořila.