Chatham house rules je akademický výraz pro What happens in Vegas, stays in Vegas. Poslední dobou se čím dál víc zavírám do sociálních bublin, kde vstupem podepisuješ neviditelný pakt norem na jejichž vrcholu trůní Chatham house rules. Novou definicí bezpečí stalo to, že nikdo nesdílí nic, co se dělo doopravdy. Jen tak totiž můžeš získat intimitu rozhovoru. Ironie ve světě, kde se většina mojí bubliny živí tím, co postuje. 

Zásadní hra mojí puberty spočívala v tom, že všichni kamarádi jsou členy údajně geniálního Klubu Buffalo. Vše, co o něm říkají je báječné a zábavné. Sdílí společná tajemství a jen pod podmínkou absolutní loajality vůči Klubu Tě přijmou mezi sebe. Ve chvíli, kdy do něj vstoupíš, Ti s potutleným výrazem prozradí, že Klub doopravdy žádný obsah / akce / tajemství nemá. Ale každý člen má jedinou povinnost a to o něm vyprávět, co nejvíce to jde. A samozřejmě v superlativech. Tak se přidáš a na potkání vyprávíš o genialitě toho společenství a nabíráš nové členy. Hráli jsme to několik let v kuse a nikdy nás to neomrzelo.

Celé roky se možná toužíš někam dostat omámený příběhy, které o akci / člověku / médiu slyšíš. Abys ve chvíli, kdy se Ti to povede, zjistil, že jde o často o Klub Buffalo. A tak bez ohledu na to jaké to je, tvrdíš, že to bylo výborné.

Abys neporušil pravidla Klubu.  

Abys mohl přijít znovu.

Abys mohl za zavřenými dveřmi mluvit pravdu.