V Praze žije třetina všech studentů českých vysokých škol. Architekturu jich na FA ČVUT studuje 1776. A každý z nich někdy prošel CAMPem. Pragerova kostka je vítá s otevřenou náručí levného piva a dlouhých otevíracích hodin. A hlavně možností snít o lepším městě. 

Architektura vždy byla velmi idealistickou profesí. Chceme dělat svět lepším místem pro život, vysvětluje Frank Gehry zapálení, které obklopuje mladé lidi v černých mikinách CAMP, když se tu po nocích sklání nad skripty, výkresy a pojednáními.  

Budova, která je drží v ochranném skafandru temného kvádru, je testamentem, že je podobná jejich naděje realistická. Vypráví příběh o participativním dialogu, do kterého se může zapojit každý náhodný kolemjdoucí. Nabízí sedátka v zahradě, stolní tenis a výhled na Prahu. Stojan na sdílená kola, intelektuální knihkupectví a výstavu o světě, do kterého se chtějí narodit. Vzduch tu chutná jinak. Voní Skandinávií, Vídní i Japonskem. Zahou, Frankem a Jeanem. 

Po nocích tady s budoucími architekty dýchám ten vzduch přes filtr Pragerových kostek a doufám, že až jednou zamíří do světa, kterému vládnou auta, developeři a Klub pro starou Prahu, nezapomenou na tu jiskru naděje, kterou do nich Prager zasel. 

//

Text vznikl pro kurz Psaní o měste v CAMP. Díky Karolíně Vránkové z Respektu za zpětnou vazbu.