Po několika měsících rádiového ticha zpráva na Messengeru:

Ahoj! Jak se máš? Nepůjdeme na snídani?

O týden později:

Tři vajíčka do skla a slaninu navíc. Co si dáš Ty?

Něco lehkýho... (dlouze zkoumáš menu jako bys ho viděla poprvé) Víš, není mi teď moc po ránu dobře.

Obě nasadíme trochu křečovitý úsměv, který už po zbytek snídaně nesundáme.

Jak se máš?

Já fajn. Práce stejný, doma stejný. Je to dobrý. Ale co Ty?!

Víš, musím Ti něco říct...

Ta věta začíná vždycky stejně. Stejný je i ten úsměv. Jen nevíš, že já už to dávno vím:

No tak to je skvělý! Kdy se to má narodit? Jak se jmenuje? Už víte pohlaví? Co bys chtěla? Už jsi to řekla v práci? Jak to uděláte? Jo, látkový pleny. Jo, porody doma. Jo, placentový smoothie. Jo, pupeční šňůra se nestříhá. Jo, orgasmus při porodu.

Umím tuhle sérii otázek skvěle. Za minulý týden jsem jí cvičila už třikrát. Tolikrát nechodím ani na jógu a ten pozdrav Slunce zvládám i před sedmou ráno poslepu.

Don't take me wrong, mám radost, že holky kolem mě těhotní jako na běžícím páse.

Don't take me wrong, mám děti ráda a doufám, že je také někdy budu mít.

Don't take me wrong, vím, že jsi mi to chtěla říct osobně, protože tak se to přece mezi kamarádkami dělá.

Ale nemám ráda tu část, co vždycky korunuje tenhle křížový výslech plný zdrobnělin. Protože vždycky končí otazníkem.

A co vy? Kdy to bude? Proč dítě ještě nemáš? Půjde to ještě? A on nechce?

Ještě několik měsíců zpátky, když Tě neobklopoval tenhle růžový obláček absolutního štěstí, jsi se mnou seděla v Cobře a rozčilovala ses, že je strašně neslušný, když se Tě někdo takhle ptá. Jak se kvůli tomu vyhýbáš rodinným oslavám i srazům ze střední. Jak se pak potají rozbrečíš.

Don't take me wrong, chápu, že hormony jsou zlo a že chceš, abychom vozily kočárky spolu.

Don't take me wrong, ale tohle není ten moment, kdy se hodí pravda. Často moc špinavá a složitá na to, aby narušila tenhle tvůj velký životní okamžik.

Loučíme se tak, že by to v románu popsali slovy jako “srdečně”, “dojatě”, “plné očekávání”:

Budu mít teď hodně času, tak můžeme spolu chodit do snídaně častěji. Nic se mezi náma nezmění.

Don't take me wrong, ale změní. Budeš teď po ránu unavená / chodit na hodiny těhotenské jógy / vybírat kočárek. A vajíčka navíc nesmíš.

Don't take me wrong, ale změní. Budeš hledat holky, co chápou, jak máš zhnisaný bradavky, že potřebuješ kavárnu s přebalovacím pultem a odejít přesně za 47 minut. A budeš si myslet, že já taková rozhodně nejsem. Protože mám kariéru a ne to, co Ty. Tak už nikdy nezavoláš.

A já Ti nezavolám taky. Protože by ses zase ptala. Na otázky, na které nemám odpovědi.