Také máte pocit, že jste se po měsících konečně nadechli? Otevřené bazény, open-air večírky, pivo do skla a koncert Tata Bojs a já zářím štěstím.

Také máte pocit, že jste se po měsících konečně nadechli, ale stejně to udýchat nejde? Doháním měsíce v lockdownu a můj kalendář vypadá naducaněji než kdykoliv před tím. V předtuše dalšího lockdownu neříkám Ne vůbec ničemu. Pracovním zakázkám, pozvánkám na výstavu i botám ve slevě.

Nejsem sama. Fronty na Toyen, Primark i na párky v Mr. Hot Dog. RSVP od 100 % lidí, kterým pošleš pozvánku na večírek. Chatičky zabookované až do 2022. Porovnáváme si s kamarády kalendáře a hledáme termíny na srpen. "To už něco mám," je nejčastější věta posledních dní.

Po měsících můj feed na Instagramu přestal připomínat kváskový speciál Chef's Table a zaplnil se výlety (Portugalsko a Mallorca FTW), six packy ("během pandemie jsem dala Chloe Ting challenge") a parties (už legálně).

Má to být karmická odměna za 52 týdnů heroického utrpení. I think we all deserve it this year, vyprávíme a odkazujeme se zpátky k reklamám, které glorifikovali sezení na gauči. A teď se v průhledných šatech vydáváme do ulic pro medaile.

Celou pandemii jsme si vyprávěli o tom, co všechno podnikneme, až se to uvolní. Seznamu očekávání jsme dávali přezdívky a hashtagy.

Nejdříve přišlo #HotGirlSummer. Poprvé o něm rapovala Megan Thee Stallion dva roky zpět, ale až teď se z toho konečně mohla stát hymna #selflove. Kde #selflove je synonymem pro odhalený fotky, co postuješ na sítě, i když si nevyděláváš na OnlyFans.
Nevyhnutelně následovalo #WhiteBoySummer, kde s lahváčem koukáte na odhalený holky.
Výsledkem spojení #HGS a #WBS je samozřejmě #SummerOfLove, kde máte jediný plán. I’m so excited, I’m going to have a lot of sex. I’m going to be way more carpe fucking diem about it.
A ti zadaní aspoň doufají v #Summer2021: It may turn out to be more than just a three-month bacchanal. This season could be the start of a social, entrepreneurial and creative rebirth

Ale ať je nazýváte jakkoliv, výsledkem je touha zaplnit každou minutu zážitky, než nás zase zavřou zpátky do mezi čtyři stěny. Potkat co nejvíce lidí, vidět co nejvíce výstav, objet co nejvíce míst, odškrtnout si bucket list. Summer that exceeds all previous summers, a summer that is wild, fun and almost sublimely slutty.

--

Ale místo toho, aby uvolnění přineslo release, jsme zpátky v křeččím kolečku. FOMO (fear of missing out) je zpět a silnější než kdy jindy. A s ními i úzkosti.

Naložili jsme si na záda seznam tolika věcí, co musíme hned po otevření zvládnout, že to zase začíná znít více jako to-do list než šťastná vize budoucnosti. Výzkum Pew Research Center z února tohoto roku tvrdí, že 2/3 dospělých se cítí pod tlakem významnou část dne. Pod tlakem z pracovních a rodinných povinností. A hlavně z toho, že si neužíváme vše na 100 %. Scrollujeme feedy sociálních sítí a hlavou nám tepe Proč mě nikdo nepozval? Proč jsem pořád v Praze? To už je otevřený? Jak to všichni dělají, že i po roce social distancing mají kamarády? Jsem jediná, kdo...?

Celou pandemii jsme si vyprávěli o tom, co všechno podnikneme, až se to uvolní a teď zjišťujeme, že to možná tak žhavé s návratem nemusí být. Kultivovali jsme si JOMO (joy of missing out), tak dlouho, že nám přirostl k srdci. Vyměnit Birkenstocky za podpatky? Gauč za trapnost Tinder dates? Netflix za frontu s respirátorem do dezinfekcí vonícího kina? Meh, možná teď ještě ne. Snoozujeme svět tam venku. Introverti dvojnásob.

​Koukám na svůj přetékající inbox a nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jedinou věcí, co jsem měla v kalendáři, byl call s Filipem a Hankou v pátek večer. Kdy jsem plnila jenom finsta a univerzální odmítnutím bylo "potkala jsem se s někým, kdo má pozitivní test."

Rozhýbávám zatuhlé svaly a zkouším, jak mi jde small talk, deep talk i jen tak někoho potkat v kuchyňce v kanceláři. A stejně jako bolí svaly v posilovně po roce nicnedělání, bolí i ty společenské.

Sedím v nacpaném Lokále na zídce a přemýšlím o tom, že to rozvolnění mohlo být pomalejší. Ne, že bych neměla radost z vajíček v Místě a klesající nezaměstnanosti, ale je to jako když se po filmu v sále náhle rozsvítí světla. Rozmrkávám ospalky a snažím se vrátit do reality.

Shannon O'Neill, psycholog v nemocnici Mount Sinai vysvětluje, že se náš prožitek během lockdownu podobal kolektivní depresi. Nevycházet z domu. Nemluvit na lidi. Zůstat celé dny v pyžamu. Symptomy, které by normálně znamenaly, že budu s terapeutkou konzultovat, jestli bych neměla brát Xanax, se staly společenskou normou. Tak není divu, že se nám teď těžko přechází na druhou stranu barikády.

--

Už od patnácti si přeju summer that exceeds all previous summers, a summer that is wild, fun and almost sublimely slutty. A nikdy nepřišlo. V patnácti jsem z toho vinila awkwardness trička z Terranovy, pěti dioptrií a pylové alergie. O dvacet později bych mohla vinit protiepidemická opatření, pět dioptrií a pylovou alergii (1).
Ale pravda je jinde: celé 90denní léto nikdy nesplní očekávání. Přijdou momenty co si zaslouží Polaroid na ledničce a historku pro vnoučata. A pak momenty, kdy budu scrollovat TikTok a doufat, že to vedro konečně přejde. (2) A tak jestli je jeden hashtag, který si tohle léto zaslouží, tak je to hlavně #RealGirlSummer. Protože v rovnici: (očekávání jsou < 1) + serendipity + kairos se dá přijít jenom s VSL vypálenou od sluníčka.

Ať se tohle léto potkáme kdekoliv, doufám, že spolu rovnou spontánně odjedeme na roadtrip sbírat Polaroidy. Do té doby, se budu vracet k Emily Berry.

What can I tell you? It was a summer that seemed to be
making history — their personal history — almost before
it began, and they stood back slightly, still in it, but
observing it, saying “the summer this,” “the summer that,”
all the while it was going on. (…) watch this feeling rolling in, sunshine or rain, we don’t know yet, it’s a good one, it’s the best one, though it has no name.

—-
(1) Jen čtvrtina Čechů je ke dnešku očkovaná, Portugalsko už zase omezuje cestování a dnešní Morning Briefing mluvil o tom, že indická varianta je horší než kdokoliv čekal. V průměru jsme během lockdownu nabrali 6,5 kg a the level of “financial fragility” is dangerously high.
(2) Spoiler ahead: Sdílet budu jen ty první.

Text vyšel jako součást osobního newsletteru. Na archiv můžete kouknout tady. Tam jsou i odkazy a zdroje.