Dnes odešlo už desáté vydání osobního newsletteru. První jsem poslala tři roky zpátky z Gmailu desítce lidí, co se náhodou octli u mě na Tumblru. Dnes mám odběratelů skoro tisícovku a mám podezření, že to není náhoda. Z osobních newsletterů se staly nové blogy. I Leandra z Man Repeller teď má u sebe v bio jediný link: na Substack. A není divu. 

Sociální sítě ztratily organický dosah. Vyjma TikToku (ale ten je too good to be true). Bez ohledu na to kolik followers nebo liků se mi podařilo za poslední roky získat, už dávno si sáhnu jen na nízké % z nich. Mám na osobním Instagramu 8700 lidí a v dobrý den vidí moje Stories dva tisíce. Byznysové účty, do kterých mám přístup, jsou na tom ještě hůře. Změnit to umí jenom rozpočet na reklamu a náhodný virál (a to je většinou to samé). Ale osobní newslettery jsou magic. Open rate toho dnešního bude 70 % a #HolkyzMarketingu to mají při 6k+ odběratelů podobně. 

Newslettery jsou návratem k textu. Už pár let zpátky jsem na WebSummit viděla přednášku o tom, že longreadsrostou. Prý protože v post-truth době zaplavené emojis hledáme odrešeršovaný názor, o který se dá opřít. A excelují nejen NY Times. Hledáme i osobní výpověď, zkušenost: "newsletters retain some of the intimacy of the early digital-media days, when online writing felt less polished, more vital, the cornerstone of connection." Dlouhé popisky na Instagramu, návrat nejmladší generace na Twitter, ale i knižní trh říkají, že Gutenberg je stále #trending. 

Komunikace 1:1 "Koukni, ze Salomonu mi napsali, že jenom pro mě mají tento týden slevu 30 %. Pamatují si, že tam chodím, víš!," vysvětluje mi táta pravidelně a ukazuje ten samý Mailchimp template, co ten den dostalo dalších dvacet tisíc tatínků. Věří, že je jen pro něj, protože na začátku napsali "Milý Luboši." 
Komunita, personalizace i na míru jsou největší buzzwordy posledních let. Lidé (i firmy) touží po 1:1 komunikaci. I když jen zdánlivé. A co je víc osobnějšího než dopis do vlastních rukou? A tím pádem konverznějšího? Komerční newslettery s oslovením mají lepší CTR (jak by řekl můj táta, kdyby tomu rozuměl), skvělá čísla přináší podcastové reklamy, které vám zašeptá Tim Ferris přímo do ucha, influencers jsou e-commerce kurátory a conversation-commerceroste o desítky procent. Osobní newslettery jsou potom přirozeným pokračováním. 

Nebyl by to rok 2020, kdyby v tom nehrál roli COVID. Potřeba vypsat se z pocitů na jedné straně a touha po osobním kontaktu na druhé. A obří čísla návštěvnosti na zpravodajských serverech, co umí konvertovat do toaletního papíru a hlavně do newsletterů s novinkami. 

Newslettery se dají monetizovat. Narozdíl od nesouvisejících bannerů na blogu a podivných affiliate linků (never trust a guy with an affiliate program), mají newslettery jasnou linku. Subscribe a dostanete více, lépe a častěji. Substack umožňuje přejít k předplatitelskému modelu na dva kliky. A tak není divu, že si minulý rok došel pro další investici $15,3 miliónů od hvězdných Andreessen Horowitz a Y Combinator. Po třech letech existence ve 24 lidechdobrý.

V době, kdy můj inbox přetéká, stejně jako fronta podcastů ve Spotify a seznam článků, knížek a časopisů, co si ještě chci/musím přečíst je synonymum pro nekonečno, je výběr na míru, zábleskem jasnosti. "Curators are the new creators: As the amount of content grows, so does the market for credible curators."

Každá dobrá esej popře v pointě sama sebe. Když se bavím s firmami o tom, jak tvořit skvělý obsah, vždycky k dojdeme nepřekvapivě k tomu, že jen takový, co bych sama chtěla číst, likovat a sdílet. A to je jen fragment reálné produkce. 

V době, kdy je průměrná doba strávená u obrazovky osm hodin, je úkolem UX designérů weby navrhovat tak, aby na nich lidé mohli strávit času, co nejméně. Ne naopak. A to samé platí pro obsah. Cílem není počet znaků, ale kvalita předané informace. ...říká holka, co píše emaily delší než diplomky plné odkazů na pejsky.

Tento text vyšel v newsletteru.