- Co bys dneska chtěla dělat?

- Nevím. (kouká do telefonu) 

S prvním tampónem dostaneš i první hádanku. Stejnou jako kdysi dávno dostala princezna Koloběžka. S rodinou, ale spontánní. S kariérou, ale v klidu. Zadaná, ale s oholenýma nohama. Body positive, ale sample size. Tak v honbě za správnou odpovědí žiješ neustále na pomezí rozhodnutí.

Jen pak Ti dojde, že dělat oboje, žít na pomezí, je jako mít dva full-time joby. Jde to na chvilku, ale do roka a do dne budeš mít kruhy pod očima a v sobě prázdno. Absence rozhodnutí vytváří v člověku vakuum, které ho vycucne. Ztratíš pak energii vybrat si i mezi rohlíkem a houskou.  

Bringing structure to chaos has never proved fun, napsala jsem si v letadle cestou z Dublinu a dochází mi, že právě proto nedokážu tuhle hádanku rozlousknout. Znamenalo by to totiž dát strukturu věcem, které jsou teď otevřené. Vymezit hranice, za které už při zkoumání světa nepůjdu. Vybrat si, jestli jsem teda ajťák, fashion blogerka nebo jenom holka svýho kluka. Přestat konečně být příslušníkem Generation Slash, vzdát se lomítek nekonečného množství identit.

Ale protože nechci nic ztratit, nejsem ve výsledku ničím. Nemám nic doopravdy. Jen domnělé prohry s nekonečným proudem otázek Co chceš? Čím budeš? Už víš? 

Fueling anger that modern womanhood is not what was promised. But there are only so many permutations in a life: coupledom or not, children or not - and they all entail loss. Feminists stopped believing long ago that you could have it all, the question, rather, is what variety of loss you can stand, napsali Financial Times a mě dochází, že bylo naivní myslet si, že si vybrat nemusím. Vybírám si totiž denně. Údajně 35 000x. 

You have exactly the life you want. You have chosen every detail – but it’s not until you realize why you’re choosing these things that you’ll really be free, zaznělo na ThoughtCatalog. Plýtváš energií na nesmysly, i protože jsi naplnil den něčím, co se jen tak ochomýtlo kolem. Když jde o to vybrat si, sklenice nikdy není poloplná, nebo poloprázdná. Je vždycky plná. Plná Tvých dennodenních rozhodnutí. A je jen na Tobě, jestli pak chutná jako víno z Bokovky, nebo splašky. 

- Co bys dneska chtěla dělat?

- Ve Veletržním paláci je výstava, upéct skořicové šneky, zbavit se e-mailů a dát Ti pusu. 

Moderní ženství je možná příběhem o ztrátě. Ale hlavně o síle vybrat si. Protože to nejhorší, co se mi může stát není, že si vyberu špatně, ale že si nevyberu vůbec. Budu pak celý večer scrollovat Instagram a fňukat, že někdo tam venku si dokázal vybrat. Budu obětí své vlastní pasivity. Tím, co zdánlivě vyhrává nad životem ve formě degustačního menu, ale doopravdy prohrává celou bitvu. Waterloo za cenu pestrobarevné fotogalerie. 

A také je nejvyšší čas příznat si, že ne všechno, musí být, přesně tak jako v mé hlavě. Že některé volby mi uniknou mezi prsty. Že nad jinými nemám vládu. Že ne všechno a všechny kolem mohu, chci a mám právo ovládat. A tak jediná opravdová otázka, co jako Princezna Koloběžká dostanu je, jak být silná v sobě a přizpůsobivá okolnostem zároveň. Jak nebýt definovaná rolemi, ale rozhodnutími.