Makeover k horšímu
Když onemocním, nechám se stáhnout až na dno internetu. Smyčka, ve které klikám od jednoho videa k druhému začíná nevinně. Ale končí v lepší případě shrnutím nejlepších hádek v Love Island, o horších případech mám zakázáno mluvit.
Je to obvykle někde mezi docusoap o rande naslepo v NY a třetím Paralenem, kdy mám pocit, že se mi moje YouTube dno propojilo se světem tam venku.
Zbožňuju sestřihy z pěveckých soutěží, které ukazují soutěžící před a potom. Nevkusné Popelky, kterým ruka stylistů / vizážistů / koučů / mentorů / béčkových celebrit změnila život. A šatník. Najednou mluví zábavněji, zpívají lépe a vyprodávají haly.
Údajně.
Místo toho se z talentů stávají Big Macy. Jeden jako druhý bez ohledu na to v jaké zemi se The Voice & co odehrává. Ztrácí unikátní identitu a jsou už jen jedním z mnoha agentů v Matrixu. A nevyhnutelně potom upadají v zapomnění.
Receptář prima strategií
Jako konzultanti se ke značkám často chováme stejně jako koučové v talentových soutěžích. Bereme firmy bez ohledu na identitu a aplikujeme na ně stejné (a odzkoušené) návody na úspěch. A tak bez ohledu, zda se jedná o mladého návrháře, nebo firmu na turbíny, doporučujeme na Instagram postovat 2x týdně a k tomu přidat 6-9 hashtagů. Je důležité začít psát blog, založit Facebook a pravidelně sdílet názor na oborových konferencích. Rozjet TikTok, zapojit influencery a analyzovat big data.
Každý rok si recepty na úspěch ozvláštníme novou ingrediencí. Je to buzzword bingo kombinované s filosofií televizních kuchařů: Když nemáš influencera, přidej aspoň pre-rolly.
A tak když se zeptáš marketérů, jaké značky sledují na sociálních sítích, dočkáš se podobné odpovědi: Vlastně málo a jen ty, co to dělají jinak.
Všichni do jednoho
Když postujeme ve čtvrtek a v neděli večer, odvoláváme se na studie provedené na tisíci značkách. Jenže identity so often stands next to the term identical. V průměru a generalizaci snadno ztratíš insight. Cílová skupina mladého designéra možná tráví nejvíc času na Instagramu v pondělí kolem jedenácté, kdy je ve škole velká přestávka. A nákupčí turbín pravděpodobně nepracují v neděli večer. A algoritmy stejně dnes ukazují posty v jiný čas, než jsi je sdílel.
Tak je zase rozuzlením respekt k vlastní identitě. K identitě značky, produktu a unique selling proposition, které se nedají opsat a vyčíst. A překrýt make-upem.
It takes two to tango
It takes two to tango, říkal už Ronald Reagan, tak to nejsou jenom konzultanti, kdo by si měl sypat popel na hlavu. Projíždím oblíbené knížky globálních CEOs a hledám, kde vznikla ta propast mezi aspirací a realitou. Vzhlížíme k Applu nebo Zapposu a pak nemáme koule navrhnout (a schválit) jiný postup než ten vyzkoušený.
Je jednodušší kopírovat case studies než je psát. Protože po vyhrané bitvě je každý generál, jak tvrdí moje máma. A tak je jednoduché si namluvit, že Phil Knight měl od začátku jasno, že přesně tohle je cesta, jak vybudovat sportovní impérium. A že ten post, co nasbíral liky spíš náhodou, byl perfektně domyšlený. Stejně jako expanze.
Susan Boyle OG
Nedávno jsme s Lukášem natáčeli podcast o tom, že ta nejhorší motivace pro inovaci je strach, který vychází ze závisti. Firmy, které zakládají inovační oddělení, nebo spolupracují s celebritami, jen protože to dělá někdo jiný. Nepřemýšlejí o tom, zda je to pro ně vhodné řešení, ale ze strachu se zapisují do všech olympijských disciplín.
Martina mi v ELAI vyprávěla o tom, že leadership není tolik o vedení týmu jako o tom, že víš, kdo jsi ty sám. A stojíš si za tím.
Susan Boyle oblečená v květovaných šatech a šedinami, která zpívá operu na skotském venkově. Drzá Zhavia s dredy a ambicemi daleko za The Four. Raw buskers, kteří se nikdy do talentových soutěží nepřihlásí.
A stejně jako z YouTube smyčky se dá vylézt jen když se Ti chce na záchod, tak z kolečka nábožného opisování se dá vylézt jen návratem sám k sobě. K původnímu záměru, proč vůbec firma vznikla a co má světu dát. Protože jen tak budeme mít case studies o Patagonii a Glossier. Příběhy o značkách, které nepostují 2x týdně, protože se to tak má. Ale Instagram si třeba vůbec nezaložili.