Když nevím, co mám dělat, mluvím o tom. S každým, koho potkám. Nemluvím o ničem jiném. S pokladní v Albertu, ředitelem konference i na ATAIRU melu pořád dokola jediné téma a nedokážu se ho vzdát. A testuji, jak se cítím. Jak reaguješ Ty a jestli nás to vezme do nejlepší diskuse ten týden. Egotrip jediného fokusu a fascinace vším, co se k tomu dá říct.

Dokáží ženy vůbec odpočívat? Dokáží netáhnout věci na hranu a nechat to všechno jenom plynout? Dovolit si dovolenou? A sebelásku?

Dokáží mluvit i o sobě a svých potřebách a úspěchu? A nebo jen vyjmenovávají, co jejich děti, kolegové a uklízečka zvládnou?

Drží ženy při sobě? Nebo platí, že musí být ve firmě buď jedna žena nebo hodně?

Jsou lépe předurčené k vedoucím pozicím, řidičáku a platíčku Xanaxu?

Jen za poslední týden se mi tyhle otázky přelily pusou, blokem i Twitterem tolikrát, že se začaly rozostřovat. Netlač řeku, teče sama, říkala Linda a tak přesně ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala mi došlo, co všechno je na těch otázkách špatně.

Průměrování a generalizace znemožňuje vidět svět v detailech, emocích a motivacích. Říkáme, pak že lidi na vesnici volí Zemana a holky končí v továrně u pásu místo na boardu. Usuzujeme na základě škatulek, které jsou osekané na dřeň tak, že existují jen ve virtuální realitě a MML reportu.

Ženy a muže rozlišují vnější pohlavní znaky. Chromozomy a další biochemické ukazatele, kterým nerozumím. Ale jinak nic.

Jsou momenty, kdy generalizace a škatulky mohou měnit věci. Jako když se bavíme o tom, že ženy berou o 30 % méně než muži na srovnatelných pozicích. Jako když mluvíme o tom, že denně stráví domácími pracemi o až tři hodiny déle. Jako počet CEO-žen ve Fortune500.

Ale ve většině momentů nám škodí. Prohlášení Ženy nejsou dobré řidičky, některou dokáže odradit od pokusu dříve než řekneš autoškola. Ženy se nehlásí na vyšší pozice, protože se chtějí věnovat rodině, uzavírá prostor, ve kterém pro některou může existovat oboje. Ženy nedrží při sobě a najednou sama sebe připravíš o kamarádky.

Ženy a muže rozlišují vnější pohlavní znaky. Chromozomy a další biochemické ukazatele, kterým nerozumím. Ale jinak nic.

Znám holky i kluky, kteří umí odpočívat a pak ty, co jedou od nevidím do nevidím. Kopa mých kamarádek i kamarádů vyhořela a naopak mnoho jich praktikuje čtyřhodinový pracovní týden. Jsou holky, co by nezvládly čistě ženské kolektivy a pak ty, co je v růžových volánkových šatech jednou i pohřbí. Znám holky, co jsou skvělé manažerky a pak ty, co velmi šťastně kariéru nemají. A znám kluky, co zůstávají na rodičovské.

Každý z nás je jiný, je jediná generalizace, kterou stojí za to vyznačit, podtrhnout a oblepit gify. Všechny ostatní budu odteď doplňovat slovy jako možná, ve většině případů, pravděpodobně. Malá slova, ale velká příležitost pro holky, co si chtějí vybrat svojí cestu bez nálepek klišé.

Neměli bychom rozeznávat ženy a muže, ale jednotlivé talenty, vášně a příběhy. Hledat svojí cestu a ne tu, co prošláply Sheryl, Obama nebo moje máma. Nenechat se uvěznit větami, které zaznívaly tak dlouho, až dostaly punc pravdy. Protože amplifikace pravdu nedělá.

Když nevím, co mám dělat, mluvím o tom. Tak, až se teď někdy potkáme, nenech se překvapit otázkou V čem sám sebe nikdy nesrovnáváš.

My ženy