Jsou dny, kdy nic z tohohle nechci. Ani máslovou pletýnku od Antonína a ledvinku od Nauta. Prostě nic. Protože být je sakra těžká věc. Musíš najít svůj calling, životní lásku, byt s vanou na Letný, potravinové intolerance a ještě smysl života. Bez toho všeho to nedává smysl. Rozhodně navenek a prý i dovnitř.

Jsou dny, kdy nic z tohohle nechci. Vyjmenovávat si, co všechno nemám vyřešený, vyvlastněný i vyskvělený. Psát si černou tužkou seznamy, co začínají na Ne. Zvedat obočí nad marží designérů, lokací fashion weeku i rozhovorem, co uslyšíš od vedlejšího stolu v Místě.

Být hater je strašně jednoduchý. Házet kolem sebe Ne jako narozeninové konfety a vypouštět síru obalenou glittry chytrých řečí. Nic na sociálních sítích nevypadá tak skvěle jako kritika. Nic nemá lepší engagement.

O to lepší je, když najdeš sílu být. Být někým, kdo hledá stříbro v mracích, poloplné sklenice a momenty, o kterých chceš víc než jen napsat. Dušan si každý den před spaním píše tři skvělé věci, co se mu staly. A já si uprostřed nebytí občas uvědomím, že jich mám denně třicet, tři sta a možná tři tisíce. #Blessed, napsala by libovolná lifestyle blogerka.

Hipsteři v Africe na první pohled vypadají stejně jako ti z Bistro8. Stejné upcycled džíny, indie hudba a posedlost vlastní individualitou. Jen jsou na rozdíl od těch letenských šťastní. Doopravdy. Protože přežít v nairobské džungli není tak jednoduchý, jako dojít si pro flat white v Praze. Tvoji kamarádi žijí ve slumu bez vody a elektriky, mum jeans chodíš hledat do secondhandu z vlnitého plechu a hromadná doprava je test přežití. Tak si tam každý den musíš uvědomit, že se máš vlastně úplně skvěle. Protože jsi překonal všechny nástrahy. I sám sebe. A z toho plyne Tvoje uspokojení, štěstí a život v okamžiku.

Sledovala jsem Young Pope a na okraj poznámkového bloku jsem si napsala Presence only has a narrow passage which only allows one pair of eyes to enter. Jsou dny, kdy zapomínám přizvat další pár očí do svého života a filtruju svět kolem sebe jen skrz barvy, co mu nesluší.

Psala jsem Tereze o událostech posledních dní. Do Nairobi putoval WhatsApp obalený bublinkovou fólií cynismu a temných předpovědí budoucnosti, aby se mi vrátil jasně zacílený kickboxový kop: Ty vole, Pavlíno, vždyť tohle je úplně neuvěřitelně dobrý!

Být je sakra těžká věc, když se soustředíš jen na nebytí, nemití a nemytí. Ale když začneš zkoumat překonané nástrahy, kontext věcí kolem sebe i ty malé odměny, najednou je Ti líp. Když si pozveš do života jiný pohledy, které ti umožní kouknout se za roh, najednou je Ti líp. Nebo spíš Ti dojde, že Ti vždycky dobře bylo. Jen jsi na to uprostřed egotripu zapomněl.

Negativitě navzdory