PechaKucha Ostrava: O vyjimecnosti

Dominik Feri je nejmladší český radní.

La Formela vyhráli Czech Grand Design. 

Martin Kermes je snad jediný kluk, co znám, který dokáže kombinovat otcovství se sakem od Margiely. 

Pecha Kucha je o výjimečných lidech a jejich výjimečných schopnostech.

Nemám ve svém portfoliu žádné domy nebo sochy. 

Moje výjimečnost je v tom, že dokážu vidět výjimečnost v jiných. Vidět, kým jsou a pomoct jim vidět to taky.

Každý z nás má jedno velké téma, které rozpoznáte v čemkoliv, co dělá. Pro mě jsou to perfektní světy plné jednorožců, černých labutí a duhy. Ročně se potkám na pohovorech s desítkami lidí a moje otázka je vždycky stejná. Co bys dělal v ideálním světě. Kdybys mohl úplně cokoliv.

Když se Katky na pohovoru do ZOOTu Láďa zeptal, co chce ve svém životě dělat nejvíc, vyhrkla, že Dobro. Ne office manažerku a social media ninju, ale DOBRO!  A tak vznikla platforma, kde tiskneme tricka pro neziskovky a (spolu)financujeme tak jejich aktivity.

Když víte, co v ideálním světě chcete, dokážu vám to splnit.

Kdysi dávno jsem si vysnila práci, kde si budu moci číst Vogue v pracovní době a na jednorožce bude věřit i zbytek týmu. A když jsem přišla do ZOOTu, tak mi při čtení firemní filosofie u bodu o víře v mořské panny došlo, že se to splnilo. 

Německý filosof Wittgenstein tvrdí, že když něco dokážete pojmenovat, tak to existuje. Pokud si něco dokážeme představit, tak je to možné. Naše představivost je jediný limit, který máme.

Když víte, co chcete, je snadné všechny strhnout na svoji stranu.

Minulý rok za mnou přišla třiadvacetiletá holka s tim, že chce dělat luxusni pánské batohy. Už po hodině bylo jasné, že má nejenom skvělý produkt, ale i drive ruského torpédoborce. Tak jsem Alex Monhartpredstavila Dana, nakupciho, Honzu s Matesem, co ji pomohli s brandingem a Báru, co jí dostane do novin. A hlavne jsem jí řekla, že je skvělá. V létě si její batohy na veletrhu v Berlíně vybral nákupčí z prestižního obchodního domu v Paříži Colette a ve čtvrtek otevřeli s Danem Showroom LAB24. 

Alex potrebovala tři představující maily a říct, jak je výjimečná, aby změnila svět. To je všechno. To byste udělali také, ne?!

Černá labuť je věc, o které nikdo nedokázal, že neexistuje. Ano, známe jen bílé, ale to přece neznamená, že nemohou existovat ty černé. To, že je nikdo neviděl, nic neznamená. Moje nemoc mě naučila věřit v černé labutě. A že když máte cíl, svojí výjimečnost, svého jednorožce, hledáte způsoby, ne překážky.

Před lety mi napsal šestnáctiletý kluk z vesnice u Jablonce, že sní o vlastním technologickém startupu a jestli bych mu nedoporučila knížku. Řekla jsem mu, ať přijede. Za týden přijel i s maminkou, provedla jsem ho po Hájedničce a představila Davidu Špinarovi, tehdejšímu řediteli. Pak sebrala ty nejlepší knížky co jsem našla… minulý víkend jsme se potkali na WebExpu a  Adam je dnes nejmladším absolventem iCollege, prezidentem Business IT Clubu. 

Adam potřeboval jen hodinu casu a říct, že to zvládne. To je všechno. To byste udělali také, ne?!

Fokus je v době, kdy je naše pozornost kratší než zlatých rybiček, největší ocenění, které můžete někomu dát. Za poslední tři roky u mě bylo na stáži přes padesát kluků a holek. A jsou skvěli, protože jsem je nenechala varřt kafe. Ale zeptala jsem se, jak jim mohu splnit jejich sny. Štěpán dělá marketing pro jeden z nejrychleji rostoucích českých startupů Storyous, Johanka mezinárodni PR a marketing pro designová svítidla Lasvit a šéfové Evičky z web developerské firmy Blueberry Apps mi pravidelně volaji, že je to nejlepší holka, co kdy potkali. 

Štěpán, Johanka, Evička potrebovali tři měsíce a říct, že jednou změní svět. To byste udělali také, ne?!

A ve chvíli, kdy někoho doopravdy posloucháte, objevíte nejen jeho příběh a v něm výjimečnost, ale hlavně začnete vidět spojení.

Poslední roky přebíhám mezi dvěma rozdilnymi světy: geeky, co umi pět programovacích jazyků a kreativními návrháři. A tak jsem dala dohromady Tomáše, Honzu, Dominiku, Petra a další nadšence a uspořádali jsme FashionTechCZ: první konferenci, která v Čechách propojila módu a technologie. 

Dnes je oficiálním programem Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a Baťa tam tento rok představil globální strategii. Ale to není to nejlepší. 

Nejlepší je, že se tam Míša potkala s malou módní značkou a splnila si sen o tom, že jednou bude pracovat v módě. O technologickem startupu Size-ID vyšel článek v novinách a Jarda objevil, že ho to na pódiu vlastně neskutečně baví. 

Je to ten efekt motýlích křídel, který rozpoutá jediné propojení, jediný bod v čase, který spojil nespojitelné a mohla tak vzniknout duha a ideální svět.

Jsou to spojení, ktera jsou mimo bubliny, ktera maji největší sílu. Když jsme dali do časopisu ZOOT Evu Zaoralovou v converskách. Kdyz jsme s utubery Johnym Machette a Teri Blitzen šli na Fashion Week a když jsme přiznali, že ZOOT znamená hulení a na HighJumpu rozdávali balící papírky. 

Výjimečnost Dominika, LaFormely ani Martina není v tom, že jsou perfektní. Je v tom, že měli koule to udělat. 

Rok zpět jsem mluvila na jedné konferenci a když mě uváděli na pódium, neřekli, stejně jako u ostatních, co dělám, nebo, co jsem vystudovala. Ale že jsem ta jediná holka, co tam dneska mají. Když jsem došla domů, našla jsem, že v technologiích pracuje jen 26 % žen a programátorek je pouze 12 %. A tak jsme založila #HolkyzMarketingu. Dnes má tahle facebooková skupina přes 500 členek, které si vzájemně dohazují práci, podporují se a vzdělávají. A já vím, že až příště budu někde mluvit, nepošlou mě do šatny pro hostesky. A že nás na pódiu bude deset, sto. A všechny budou naprosto báječné. 

Holky potřebovaly jednu facebookovou skupinu, kde si řeknou, jak báječné jsou. To je všechno. To byste udělali také, ne?!

Mám v týmu 25 kluků a holek. A všichni do jednoho jsou lepší než já. Bára je ten nejlepší kreativec, co kdy poznám. Máša je chodící štěstí a když máte vedle sebe Martina, víte, že všechno je možné. Moje jediná role je jim odklizet prekážky z cesty, aby mohli být báječní jako jsou. To je všechno. To byste udělali také, ne?!

Kolem mě se dějí výjimečné věci, protože v nich výjimečné věci vidím. Vidím ty výjimečné startupy, knizky a saty, co máte a věřím jim. Výjimečnost není talent, dárek, který dostanete od Boha a genetické banky. Výjimečnost není pro superhrdiny. Je v každém z nás. Je stejně přirozená jako dýchání. Jen stačí jí hledat.

Najděte si a pojmenujte svého jednorožce a říkejte mu, jak je skvělý. Najděte mu parťáka a naučte se společně ukazovat vztyčený prostředníček lidem, co vám řeknou, že to nejde. Protože společně to zvládnete.

Az příště někoho potkáte poslouchejte pozorně, co řiká. A pak se zeptejte, jak mu můžete udělat radost. Protože říct někomu, že je boží, vám bude trvat kratší dobu, než si objednat panáka na Stodolní. To je všechno. Není nic jednoduššího.

Dnes jsou vás tu dva tisíce - představte si, kolik je tu potenciálu a zajimavých lidí, kteří by mohli dělat úžasné věci, na které se budu jezdit moc ráda divat, podobně jako na tuhle Pecha Kuchu.

 A proto bych vas ted chtela poprosit…otočte se toho, člověka, co sedí vedle vás a řekněte mu v čem jste výjimeční.

Jsem Pavlína a jsem výjimečná v tom, že umím najít příběh, který teprve napíšete. A pokud vám budu moci pomoci, bude můj svět perfektní.