Sociální sítě mezi řádky (a depresemi)
Jedna ze čtyř smrtelných dopravních nehod je způsobena sociálními sítěmi. Přestože naprostá většina lidí ví, že používat telefon za volantem není správně, víc než polovina to stejně udělá.
Sociální sítě jsou dnes závislost, stejná jako na alkoholu nebo hracích automatech. Nedokážete si pomoci. A není divu. Špičkové týmy ve Facebooku a dalsich optimalizují uzivatelskou zkušenost, tak abyste se museli neustále vracet.
I tím, že nabízejí řešení. Když jste osamělí, jdete na Facebook nebo na Tinder. Pošlete někomu Snapchat nebo Tweet. A dostáváte za to odměnu: srdíčka, lajky a komentáře. Ale jsou to jen iluze.
Online kontakt nikdy nenahradí ten reálný. Žáci osmých tříd, co týdně strávili deset a více hodin na sociálních sítích, se cítí o 56 % mene stastni, než ti, kteří je omezili. Teenageři, kteří tráví více než tři hodiny denně přilepení k elektronickým zařízením, jsou o 35 % náchylnější k tomu spáchat sebevraždu. A slečny dokonce o 50 %.
Instagram je ze všech sítí nejtvrdší. Upravené fotky s filtrem jsou důkazem, že všichni jsou krásnější a šťastnější než já.
77 % rozpočtů na reklamu míří do Facebooku, Instagramu a Googlu. A jako všechny sítě jsou navržené tak, aby vás udržely ve střehu. A tak ukazují jen extrémy. Nejkrásnější holky, nejsvalnatější kluky a nejšťastnější páry.
Ale i osmáci ví, že extrémy jsou jen výjimka. Já ani ty nejsme horší. Jsme středem Gaussovy křivky a na tom není vůbec nic špatného.
Přesně do té doby, než si uvědomíš, že jsi jeden z těch lidí, kdo ty deprese způsobili. Protože také nesdílíš všechno. O tom, že je ti špatně, máš pupínky a vztah, co nefunguje. Místo toho zapneš filtr a úsměv a sdílíš extrémy svého života.
Do tý doby, než Ti dojde, že občas je lepší nesdílet nic a místo toho jít ven.