Deset nejlepších věcí: Leden 2021
Jsem materiální. Ve chvíli, kdy mi ze života mizí vztahy, mi ani nic jiného nezbylo. A věřím, že není náhoda, že se mi teď v rukou materializují kousky, které rychle nabývají symbolický rozměr.
Bedýnka z TRMS. Comfort food, se kterým (s)trávím celou neděli u plotny. Záminka zavřít se před světem smysluplně. Představuju si u krájení cibule velké večeře, kde doprostřed stolu postavím kouřící hovězí po burgundsku a potom vypijeme celou Moravu. One day.
Head to toe North Face. Trivent ze Zalando Lounge a k tomu latexové kalhoty a jsem ready na kurz přežití. Nebo si dojít pro kafe do One Sip a zpátky.
Aesop Resurrection Rinse-Free Hand Wash. Myšlenka, že přijde Covid i potřetí, mě poslala do Pařížské do Inflgredients. Víc apokalypticky mileniální větu už asi nenapíšu. Rozhodně tahle dezinfekce nezpůsobuje ekzém a voní lépe než Savo.
Problém tří těles. Strávila jsem Q4 tím, že jsme se ptala každého kolemjdoucího na to, co čte. Tahle čínská sci-fi je výsledkem jedné z těch náhodných konverzací v mém instagramovém directu. A rozhodně tím nejlepším, co přinesly.
Svíčky. Raduca Crystal od holek. Hinoki Wood z MUJI. Ben Gorham pro IKEA. Normann Copenhagen. St.Territory. Všechny investice do flat white v letenských kavárnách se poslední měsíce přelily do svíček. Pálím je u práce a připománají mi, že (vy)hoření není jenom slovo z Forbesu.
Fix+ od Mac. Záhadu make-upu pod rouškou vyřešil tenhle sprej od Mac. Díky všem chemickým bohům.
Monocle Guide to Better Living. Doma přemýšlím zase o domově. Teď aktuálně se mi zase ve snech zjevuje Tyler Brulé a jeho estetika na hraně Japonska se Švýcarskem. Plánuji, kam se v roce 2023 vydám, i když tuším, že odpověď bude “Kamkoliv.”
Keramika bisqit. Rozdala jsem jí všem kamarádům k Vánocům. Protože jejich křehká krása mi připomíná, jak málo stačí k tomu, aby se něco rozbilo, pokud se o to nestaráš.
Pravý úhel. Básnická sbírka od Alžběty Luńáčkové vypráví o problematických vztazích v matematických symbolech. Vracím se k ní v pravidelných zatemněních mysli.
Moje od Milana Nestarce. Letošní zimu jsem strávila u vařících videí. Sněním o hnědém oříškovém másle, lasagních, co se pečou sto hodin a domácím butterscotch toffee. A k tomu není lepší soundtrack než víno, co se (na první pohled) nedá sehnat a klid, co přichází ve tři ráno.
