Na cestě na Azorské ostrovy
Moji kamarádi se trumfují názvy destinací, kam jezdí vypnout. V překladu být offline. Kam nedosáhne signál a nebo ještě lépe nemají zásuvky. Ale jen tak moc, aby uměli skvělý flat white a vypadalo to perfektně na Instragramu. Já jedno takové během roadtripu po Evropě objevila.
Když je kousek země skoro přesně uprostřed Atlantiku, začíná to zavánět odjezdem dost daleko, aby to za detox stálo a dost blízko, aby jste nemuseli čerpat všechnu dovolenou. To, že z Azorských ostrovů poletíte čyři hodiny do New Yorku a tři do Lisabonu, neznamená, že tu nechcípl pes. Právě naopak. Až do nedávna sem létala letadla jen občas a hodně draze, a tak na pevninu a zpátky létali jen místní. Dvě stě tisíc ostrovanů má totiž od portugalské vlády příslib na maximální cenu letenku a rozdíl jim případně doplatí.
To se změnilo, když na San Miguel přistál před dvěma lety první RyanAir a s ním baťůžkáři. Ale dva roky nejsou ani polovina prezidentského angažmá, tak jsou místní ještě pořád v šoku. V turistickém koutku se paní rozzáří oči, že může zkoušet svoje pečlivě nacvičené anglické věty, ale když se zeptáte, co podniknout večer, jenom protočí panenky. Autobus jezdí jenom na pár míst na ostrově a jednou denně a mimo sezónu pravděpodobně zdvojnásobíte počet lidí v některých vesnicích. Když vás místní babička důrazně varuje, ať nezkoušíte stopovat, protože jsou místa, kde projede jen pár aut denně, věřte jí. A to je právě na Azorských ostrovech to nejlepší. Můžete být doopravdy sami. Sedět půl dne na břehu sytě modrozeleného jezera a potkat jenom místní telata a jednoho Japonce, co se ztratil. A přemýšlet o tom, že být sám, neznamená být osamocený.
V roce, kdy Pantone vyhlásilo barvou roku sytě zelenou, se Azory staly nejvíc cool místem na planetě. Společně s omamnou modrou jsou to jediné barvy, které budete mít celý den ve výhledu. Vynecháte všechny filtry, Photoshopy a přisvětlování, protože ať se na jezera, louky a kopce koukáte jakkoliv a odkudkoliv, jsou až nerealisticky krásné. Lago das Cete Sidades je dvojbarevné jezero, které podle legendy vzniklo, když se do sebe zamilovali modrooká princezna a zelenooký pasáček. Ale nemohli být spolu, tak raději zemřeli a zůstala po nich dvě jezera hned vedle sebe: modré a zelené. Tip: Nejezděte jen na ten krásný výhled, ale vydejte se až dolů k jezerům. Tam kousek od mostu najdete dům místního šlechtice. A věřte mi, objevit mezi krávami a lesem elegantní anglické sídlo se zahradníkem, pokojskou a moderními betonovými lavičkami, je zážitek, o kterém budete vyprávět.
Když vyrostete na ostrovech, pravděpodobně se stanete námořníkem, farmářem a nebo biologem. A soudě podle Azoranů, půjde vám to skvěle. V obchodech hledejte u ovoce a zeleniny nápis Local a nevyděste se. Mandarinky jsou velké jako korálky a banány nemají krásnou žlutou barvu a strčíte je do pusy na jedno kousnutí. Ale jsou nejlepší, co ochutnáte. Stabilní teplota 15-25°C celý rok znamená, že ze stromu putují rovnou do pusy a není třeba použít chemikálie, aby se všechno zvětšilo, dobarvilo a dochutilo.
Místní fauna a flora je (hlavně) pro Středoevropana dechberoucí. Hortenzie, co moje máma pěstuje v květináčích na balkóně tady potkáte v lese. V dávkách jako borůvčí na Šumavě. A díky tomu, že všude kolem je moře, objevíte jedinečné druhy. Podle Wikipedie je z 6112 druhů, 411 unikátních právě jen pro Azorské ostrovy. A díky tomu, že (ještě pořád) hotely spočítáte na prstech jedné ruky (“Tři roky zpět tu byl jediný penzión,” poučil mě místní starousedlík nad čajem), příroda je tady netknutá, nehlídaná a připravená k objevování. Tak se vydejte na projížďku ve člunu za velrybami a delfíny, vyhlížet ptáky nebo na jedinou čajovou plantáž v Evropě.
Vyhraďte si určitě celý den na park Terra Nostra. Hodinu od hlavního města ve vesničce se šesti ulicemi, najdete velikou bránu se stromem, co má tři metry v průměru, zaplatíte osm Euro za celodenní lístek a vydáte do ráje. Skoro doslova - podle letáku na 12,5 ha najdete přes 200 let starou zahradu s termálními bazénky. Ale doopravdy tam najdete zahrad desítky. Rodina, která vše vlastní, dedikovala několik generací k tomu, aby přivezli z celého světa ty nejkrásnější květiny a stromy. Výsledkem je procházka v malajské džungli, australské buši mezi eukalypty nebo mezi jednou z největších sbírek kamélií na světě (přes 600 druhů). A do toho pavilóny, mosty, bazény s léčivou železitou vodou a čarokrásní ptáci. Za mě by stálo se vydat na Azory už jen kvůli tomuhle místu.
Z letiště se dá jít do centra Ponto Delgada pěšky. A tak se možná brzy přestanete divit, že tady všichni žijí na hromádce. V první (a nejlepší) kavárně, kam jsem zapadla, se kluci ptali, jestli nechci brunch. A tak jsem o patro výš, u nich v obýváku jedla ty nejlepší vafle a seznamovala se. S fotografkou, co je tam na uměleckém stipendium, bývalým mariňákem, co se rozhodl se stát architektem, klukem, co utekl před hlukem Lisabonu doprostřed Atlantiku. Místní pořád tak trochu nechápou, co tam děláte, tak jsou neskutečně milí. Servírují sladké dortíčky, místní čaj a pod vousy přemýšlejí k čemu vy potřebujete softshell, gore-tex, wateproof oblečky, když oni to dávají v mokasínech a proč si fotíte krávy, kytky a moře, když je to přece normální. Díky tomu, jsem si uvědomila, proč Umberto Eco jednou napsal, že krása dokáže být velmi nudná.
Co hledat?
Ještě doma řidičský průkaz. Půjčte si auto nebo skútr hned na letišti a nenechte se zničit pokusem prozkoumat logiku místní veřejné dopravy. Můj ruský spolubydlící si půjčil kolo a objel všechna jezera na něm. Je to dobrý nápad, jen pokud jste z Ruska, nebo trénujete na Iron Mana.
Graffiti. Ostrovy hostily ty nejlepší ilustrátory, a tak i na místní stodole najdete záminku zastavit se na několik minut a nedýchat úžasem.
Čaj. Jediná evropská produkce čaje stojí za ochutnání.
Red Bull. Nebo spíš maličký ostrůvek, kde se pravidelně odehrává mistrovství ve skoku z útesu.
Termální prameny. Jen si sbalte staré plavky, protože vypadají na první pohled jako oranžové dýmající bahno.
Sýry, maso pečené v hlíně, máslo, mléko. Ty nejlepší krávy jsou z Azor, prohlašují shodně všichni Portugalci a vy byste je měli ochutnat. A pro vegany je tu místní víno.
Jezera. To zelenomodré, to schované v kopci i to s vodopádem. Všechny jsou dechberoucí.
V co nedoufat?
Vkusné suvenýry, stylové obchody, inspirující street style a bohatý noční život. Možná je to ostrov, ale Ibiza je opravdu hodně daleko. Stejně jako Paříž. Pozitivní na tom všem je, že vás stejně horské výšlapy a sladké dorty tak zničí, že půjdete spát po Večerníčku.
Surfování v zimě. Přestože je v lednu 20°C (a doma mínus deset), do vody se odváží jen místní. Zima totiž znamená vlny tak velké, že mi místní při pokusu půjčit si neopren ukázali obrovskou betonovou zeď s dírou, kterou způsobily neúnavné vlny. A navíc přestože je 20°C, fouká tak moc, že budete mít na sobě všechno, co jste si dali do kufru.Že to zvládnete za dva dny. Čas tady plyne jinak, ostrovů je devět a hlavně by to byla strašná škoda. Ale stejně budete chtít zpátky.
Víc nápadů, co vidět a superkrásné fotky najdete třeba u Sju, tip na ubytování u Zuz.
