Chceš něco přivézt? Ne, nic nepotřebuju.

Happiness is not a destination, but a way of life, nosili na tričku číšníci v KIOSKu, a já až v tomhle městě pochopila, že na jih od Vídně není nic samozřejmějšího.

,,Do Lipska? A proč bys jela dobrovolně na Palmovku?” kroutil hlavou germanista Pavel, který na Palmovce šťastně přežívá jen protože se zkamarádil s místním bezdomovcem.

Moji kamarádi se trumfují názvy destinací, kam jezdí vypnout. V překladu být offline. Kam nedosáhne signál a nebo ještě lépe nemají zásuvky. Ale jen tak moc, aby uměli skvělý flat white a vypadalo to perfektně na Instragramu. Já jedno takové během roadtripu po Evropě objevila.

Posílala jsem Daveovi žraloka z Ocenária a napsal mi, že jsem sem evidentně odjela porazit svoje strachy, Ty ze žraloků, že budu na všechno úplně sama, teorii, že vždycky všechno musí mít plán A i B.

Je to týden, co jsme se vrátili z Tokya a otázka pořád zůstává stejná: “Jaké to bylo?” Odpovídám vždycky stejně: “Jiné, než si (zřejmě) myslíš.”