Mýtus perfektního šatníku pro každého
Slyšela jsi to už milionkrát. Levi's 501, béžový trenčkot od Burberry, kašmírový svetr, bílé tričko, Noé od Louis Vuitton a balerínky. Perfektní šatník, který nepotřebuje nic přidat, ubrat ani vyžehlit. Slow fashion na 100 %.
Vydělávám dost na to, abych si mohla dovolit čtvrtinu hypotéky na byt v Praze, ale pokaždé když jdu investovat do nadčasového kousku mám pocit, že vykrvácím. Nerozumím, jak se mohou tyhle obchody uživit, když kabát za dvacet tisíc není rozhodně spontánní rozhodnutí, vydechla Tereza při posledním výletě do Karlína.
Tak si přece na ten kabát našetříš, posílá mi vzkaz slow fashion blogosféra. Cost per wear se potom daleko vyplatí. Ale ve světě, kde si náhlý výdaj 10 000 Kč nemůže dovolit čtvrtina českých domácností a v exekuci je 10 % obyvatel, si na něj mnoho lidí našetří jen těžko.
Za horami single-use plastic nestojí brčka z letenských kaváren, ale třeba šampóny na jedno použití v jihovýchodní Asii. Proč si nekoupí celou lahvičku?, ptám se v kině během Jednoho světa. Protože mají peníze jen na tu jednorázovou sachetku, odpovídám sama sobě.
Podle posledního průzkumu mám nadprůměrný plat, ale většina lidí to štěstí nemá. Na důstojný život s možností si z platu i šetřit (třeba na kabát) si nesáhne dokonce polovina Čechů. Evropský průměr příjmové chudoby je přes 20 %. “V příjmové chudobě se člověk ocitne, pokud nemá ani 60 procent mediánu příjmu. Tato částka činila loni pro jednotlivce 11 963 korun a pro oba rodiče s dvěma dětmi do 13 let loni částka činila 25 122 korun,” píší Hospodářky o denní realitě mnoha lidí. Pro ně je i Zara opravdu drahý luxus a Primark, Sapa nebo sekáč není volba, ale nutnost.
Nejvyšší čas si přiznat, že všechny doporučení na sekáče a vintage shopy v módních časopisech a jsou buď v Praze nebo Miláně. Že tofu a tempeh se dá koupit na Kulaťáku, ale ne na vesnici v Sudetech. Že doporučení nebojte se vyvětrat Chanel po babičce je možné jen pokud vaše babička nedělala celý život účetní v masokombinátu, takže po ní zbyla jen květovaná zástěra.
Slow fashion, stejně jako ekologie, není vždy otázkou volby, ale často i privilegií, která máme. V Americe poznáš bohaté lidi podle toho, že jsou hubení. Jako jediní si mohou dovolit kvalitní jídlo, vyprávěl mi John během pobytu v NY minulý rok. Máš čas o udržitelnosti přemýšlet, protože ses narodil tady. Žiješ v luxusu, který ti zavírá oči před světem tam venku.
A tak se teď vždycky zastavím před tím než někomu s vážnou tváří řeknu, že kašmírový svetr je základ. Protože i ten z akrylu je pro něj možná míle daleko.
PS: Pokud máš to štěstí o pomalé módě přemýšlet, tak koukni na Instagram Slow Femme, Kamily Vodochodské nebo Bárbory Kubíčkové, na MBPFW nevynechej upcycling happening ODIVI a stavit se můžeš i do Westfield na Chodově na Festival udržitelné módy. Do ELLE píše Adéla Šponerová, do Harper's Bazaar Abigail Lišková. Na Twitteru sleduji Anetu Pruškovou a sleduji, co dělá na téma Sustainability i GLAMI. A já jsem v porotě evropský cen pro nejlepší módní udržitelný projekt.
16.9k Likes, 122 Comments - STRUCTURED (@structuredmag) on Instagram: "#Structuredmag (by @nicolemclaughlin)"